Ztracená existence

Alkointelektualismus | zpět

ALKOINTELEKTUALISMUS

nepravá korelace alkoholismu a intelektualismu


Většina normálních lidí zaměňuje alkointelektuály za alkoholiky. Menšina nenormálních lidí dokonce za intelektuály. Následující vědecký rozbor alkointelektualismu vysvětluje svébytnost tohoto podnětného myšlenkového hnutí, do kterého se samozaškatulkoval spolek Ztracená existence.

 

Alko-Intelektualismus (nápadná totožnost zkratky A.I. s označením umělé inteligence je pravděpodobně jen shoda okolností) je zcela nové pojmenování životního postoje, které vzešlo přímo ze způsobu existence členů tohoto spolku, která se jen zdá být ztracená...

 


I. Pokus o definici alkointelektuaismu

K pochopení toho, co alkointelektualismus je, je nutné rozšifrovat dualismus simplexního a sofistikovaného. Omezenost tu reprezentuje pouhé a bezvýznamné holdování alkoholu, jednostranné chytračení zas představuje intelektuálství. Alkointelektuálové se pohybují, více či méně mátožně (dle vzájemného poměru alkoholu a intelektu), mezi oběma těmito póly. Alkointelektualismus je praktikován v těchto intencích: jednoduché a zároveň náročné, povrchní a přesto důmyslné, nezávazné a přitom vážně míněné. Alkointelektualismus lze nejlépe definovat na základě jeho negativního vymezení. Oprošťuje se od deklasovaného alkoholismu na jedné straně a elitářského intelektualismu na straně druhé. Obojí bývá totiž v jistých vyhraněných chvílích značně destruující a proto se ani s jedním alkointelektuálové neztotožňují.


II. Alkointelektualismus v kontextu kulturních univerzálií

Alkointelektualismus vychází z kulturotvorného potenciálu, který alkohol v součinnosti s intelektem může poskytovat. Vycházíme zde z přirozené touhy po změněných stavech vědomí, kdy dochází ke zdvojování mezi realitou a iluzí. Tyto imaginativně motivované snahy po posunutém vnímání jsou antropologickou konstantou. Ve všech civilizacích můžeme tedy nalézt množství paralelních technik mámení smyslové percepce. Pokud nejsou k této fantazijní reduplikaci používané alternativní způsoby (hladovění, meditace, bolest), jsou rituálně využívány látky dostupné v rámci dané lokality (tabák v Severní Americe, peyotl v Mexiku, koka v Jižní Americe, sóma v Indii, opium na Dálném Východě...). A pro evropský kulturní vzorec jsou právě typické nápoje vzniklé destilací a kvašením. Správné alkointelektuální požívání těchto tekutin je v novodobém smyslu taktéž rituální a vede k obohacování v rámci rozvoje člověka - alkointelektuála. A to není případ závislých alkoholiků (což je především nemoc), ani „nezávislých“ intelektuálů (což je především póza). Oboje však lze z pozice alkointelektuála považovat za extrémně vyhrocené formy alkointelektualismu. Totéž, vyjádřeno více scientisticky, by znělo: alkointelektualismus není prostým průnikem množiny alkoholismu a intelektualismu, ale jedná se o autonomní soubor, který se od těchto dvou množin limitně odlišuje a jehož rozhraní je jimi zároveň vymezeno.


III. Ontogeneze a klasifikace alkointelektuálních ludismů

Z hlediska restitutivních přístupů je primárním účelem hry hra sama. V tomto smyslu naladěná sociální prostředí alkointelektuálů umožňují vzájemně provádět v rámci skupiny laškovné hry. Ty jsou postaveny na metakomunikačních procesech, kdy se dostávají do interaktivních kontaktů jednotliví alkointelektuálové, ze kterých se díky vlivu alkoholu na intelekt a následnému ztracení sociálních zábran stávají hráči. Každá taková hra se pak šíří velice spontánně nejen mezi alkointelektuální kolektiv. Hry probíhají na základě nepsaných, avšak přísně recipročních pravidlech, ve kterých jsou přítomny jak agonální, tak aleatorické prvky. Tyto hry nemají vítěze a jsou především zdrojem alkointelektuální zábavy. Jak uvidíme dále, intelektuálové touto jednoduchou hravostí většinou pohrdají, alkoholici ji zas zdaleka nedokáží ocenit.


IV. Alkointelektualismus jako evoluční schéma

Na základě akulturace globálně rozšířené požívání alkoholu vede k primárně zhoubným účinkům na zdravotní stav lidské populace. Především dochází k velkému ničení nervových buněk v mozku. Tato likvidace neuronů je nevratná, protože v průběhu lidského života již nejsou obnovovány. Díky systému zpětných vazeb ve vztahu alkoholu a intelektu má však tento fakt pro alkointelektuály pozitivní evoluční význam. V procesu adaptivní strategie nedochází k ničení neuronů frontálně, nýbrž na principu diferenciace. Člověk nepoužívá asi 98 procent svého mozku. Tyto neurony jsou svojí neaktivností výrazně oslabeny a proto jsou alkoholem ničeny snáze. Čím je pozice nervové buňky díky zapojení v síti synapsí silnější, tím má větší šanci na přežití. Postupným požíváním nápojů obsahujících etanol tedy mizí milióny neaktivních (slabých) neuronů. Evoluční výhoda tedy spočívá v tom, že průměrná aktivita jednotlivých neuronů je u alkointelektuála vyšší než u intelektuála (statistický průměr mu snižuje nezničené množství slabých, neaktivních nervových buněk) i než u vysoce závislého alkoholika (již bohužel došlo i na výrazné ničení silných, aktivních neuronů a nervových spojení).


V. Možnost lingvistického alkointelektuálního testu

Z hlediska sémantického je alkointelektualismus komplexem tří vzájemně propojených významů. Přípona -ismus jasně udává, že jde o teoretický směr, který je v pozadí aktivně činného hnutí, ve kterém hraje podstatnou roli dialektický vztah alkoholu a intelektu. Požívání alkoholických nápojů ovlivňuje podstatným způsobem skrze naší biologickou schránku naše vědomí včetně řeči. A zde máme zpětné měřítko intelektualismu. Ve chvíli kdy nejsme schopni správně vyartikulovat - a l k o i n t e l e k t u a l i s m u s – kdy se tyto hlásky pro nás stávají vlivem přijímání C2H5OH jazykolamem, bytostně se přibližujeme pravé esenciální podstatě alkointelektualismu. Je však třeba okamžitě dodat, že se nejedná o kritérium definitivní. Jeho totalita je zpochybněna faktem, že ne každý, kdo nedokáže ve správném pořadí a kompletnosti vyřknout všechny příslušné hlásky, se dotýká alkointelektualismu. Neschopnost říci správně slovo "alkointelektuál" sama o sobě nevypovídá nic o tom, zda člověk alkointelektuál je či není. Ta se totiž může týkat verbálně neobratných alkoholiků i intelektuálů. Dotyčný musí být již předem alkointelektuálem a musí si být této své charakteristiky vědom v rámci své identity. Teprve poté má tato lingvistická zkouška v příslušném alkointelektuálním kontextu vypovídající hodnotu.


VI. Hnutí alkointelektualismu v diachronní perspektivě

Alkointelektualismus si nenárokuje navazovat na různorodá společenství a okruhy vzniklé v českém prostředí v průběhu 20. století. Lze tu však vysledovat jisté spřízněnosti a tíhnutí k společné tradici, která je poznamenána sklony k absurditě, alkoholu, zábavě a uměleckým aktivitam. Neangažovaná hlína hovadismu, když je něco blbý až je to krásný (V+W konec 20. let), poetika původního hnutí recesse (1936), explozionalismus spojený s pivním ritualismem (Boudník, Hrabal), ochotnický duch umělecké skupiny šmidrů (Koblasa, 50. léta), vědeckost fekálismu se znevažující anální metaforikou (konec 50. let), hospodské komunikační pojítko Somráků a zvláště Křížovníků (počátek 60. let), bojování pitím proti pití přístolní Římsologické společnosti (70. léta), amatérské projekty Pražské pětky (80. léta), hudba souboru kreténů (konec 80. let - současnost).

Alexandr Guha © 2006

slideshow
ypsilonka webappeal

"Naopak"